Pixynergia

To už tak chodí. Člověk čtyři roky dělá zajímavou, pestrobarevnou práci, která ho naplňuje a uspokojuje. A pak – snad zákonitě? – přijde zlom, kdy se cosi zásadního změní a z kdysi zábavné práce plné každodenních výzev a problémů k řešení se stane nudná, šedá rutina. Pro některé je to cíl, vysněné eldorádo – od osmi do pěti a večer klídek a ještě-třicet-let-doklepat-do-důchodu – pro někoho naopak důvod co nejdřív odejít. Pro mě tedy určitě.

Čas zůstat pominul, nastává čas zvedání kotev k novým horizontům. Plachty jsou napjaty, haťapy zapjaty, vzhůru na pálubu.

Úplnou náhodou jsem si včera vzpomněl na mnohé vědecké básničky dr. Caldy, HgS (čestný titul „rtuťovitý stařík“). Matematické hříčky a mnemotechnické rýmovánky byly vždycky jeho doménou – nicméně se mi při té příležitosti vybavila i jedna moje zapomenutá, ještě ze studentských let: pomůcka pro sestrojování kružnice vepsané a opsané trojúhelníku. Jednou se snad bude hodit mým dětem a třeba i někomu dalšímu.

Z Prahy do Brna by se to jezdilo, kdyby tam vedla dálnice. • Kamiony, seřazeny všechny za sebou, vytvořily by souvislou řadu od Mikulova až k Rozvadovu. A přesně to také dělají. • Chyba: Na váš dotaz „dálnice“ nebyla v databázi D1 nalezena žádná položka. • To, co se právě intenzivně staví v obou směrech, jsou palebná stanoviště. Bez nich armáda odmítá tankodrom převzít. • Výskyt xenonu signalizuje přítomnost blbečka. Největší blbeček svítí jen jedním světlem. Dálkovým. • V rámci úspor nebudou nadále na D1 značena všechna omezení a uzavírky. Namísto toho se vyznačí pouze oba volné úseky bez uzavírek.

Dn-d-dn-d-d-dn-dn-d-d-dn-d-dn-d-d-dn-d-d-d-dn.

A pořádně. Nepochybuju o tom. Ať si oficiální zdroje malují tu kampaň sebevíc na růžovo, ať to vysvětlují sebehlubšími zámysly a ať si tam účinkuje sebevíc údajných celebrit, osobně to vnímám poměrně jednoznačně.

Z těch „herců“ ve videoklipu jsem poznal všehovšudy jednu bývalou modelku, jinak jsou to pro mě poměrně anonymní tváře. Vnímám jen to, co na vlastní oči vidím: v jednací místnosti dřepí extrémně znuděná komis, která nemá evidentně do čeho píchnout a hrají si s kostkami cukru. Házejí je po sobě, staví si z nich z nudy hrad, pán se vzhledem „unavený funcionář“ si ho labužnicky máčí v lžičce kávy a na závěr modelka čórne ze sousedovy opuštěné misky poslední kousek cukru a sežere ho – načež na sebe s chápavým úsměvem mrknou s papalášem sedícím naproti. A k tomu slogan zcela ekvivaletní idiomu „dáme vám to pěkně sežrat“.

Výsledek na mě působí jako celek až nepříjemně bytostně česky a sdělení je pro mě dost jednoznačné: ten půlrok si na těch židlích znuděně odsedíme, nehneme pro vás ani prstem, ale vychlastáme při tom hektolitry kafe a sežerem vám i ten poslední kousek cukru z mističky. A budem z toho mít děsnou prdel. Hehehe.

Kdo neskáče, není Čech.

Navigace TomTom je prima a jsem s ni velice spokojen. Ale nemuzu se zbavit pocitu, ze v poslednich mesicich se neco zmenilo a Tom nas zacina vodit cim dal obskurnejsimi cestami a prapodivnymi zkratkami. Pritom puvodne jsme nic podobneho nepozorovali, naopak jsem ocenoval, jak inteligentne vybira trasy a netaha nas po nejakych kotarech. Jenze to uz neplati a ja nemam potuchy, co se stalo.

Netusite nahodou nekdo, kde by mohla byt pricina, co se mohlo stat a jak to pripadne napravit?

Obvykle se v ničem moc neangažuju a takovéhle věci nedělám. Ale tenhle příběh je tak dojímavý a umí chytit všechny dobré lidičky za srdíčko, že nemohu jinak: Udělejme Davídkovi radost! Ukažme, že to dobré, co v nás je, dokáže společnými silami překonat i marketingovou hydru škrobených reklamních soutěží, proniknout skrze pevnou hradbu ekonomických výkazů a rozpočtů a naleptat netečnou skořepinu cynické strohosti píár manažerů a internetových bos­sů.

Když už kolega tak pregnatně poukázal na toho Aristotela, hned mě napadl jeden, velice přesný a ještě výstižnější citát: „Dolor sit amet, consectetur adipisicing elit“. A o to tady jde, kamarádi. Ukažme, že jsme lidé a všichni společně:

Mám prosbu ke všem, kteří rozumím foťákům. Mám neodbytný pocit, že můj EOS 350D špatně ostří. Nedokážu ale posoudit, nakolik jsem jen příliš náročný a nakolik je to normální. Můžete se prosím podívat na následující testovací fotky a říct mi v komentářích, jestli je ten foťák podle vás v pořádku, nebo není?

Foceno to bylo ze stativu, dálkovou spouští, denní světlo, vyjma jedné fotky nepřisvěcováno, automatické ostření, neupravený RAW (pouze výřez a převedeno do JPEG), v plné velikosti (1–2 MB). Omylem jsem nechal zapnuté doostření v nastavení foťáku, ale to výsledek leda vylepší, což tady rozhodně neplatí (vidět to tam je, ale taky je vidět, že byl uměle doostřován neostrý základ). Testovací obrazec je vytištěn na laserovce, kvůli struktuře papíru a trochu „chlupatému“ tisku jsem doprostřed ještě nalepil tištěnou samolepku s velmi ostrými hranami (které na výsledku moc vidět nejsou, zato je tam nejpatrnější to softwarové doostření).

• EF 28–135 IS f/3.5 (IS vypnutý)
• EF 28–135 IS f/11 (IS vypnutý)
• EF 28–135 IS f/11 (IS zapnutý)
• EFS 18–55 f/4,5
• EFS 18–55 f/11
• EFS 18–55 f/5,6 (makro+blesk)
• EF 50 f/1,8

Dodatečně jsem udělal ještě nějaké fotky zcela ostrého textu z časopisu, pro jistotu s bleskem:

• drobný text (návod)
• text v časopise

Podle mě tam není nic zcela ostrého a kresba je i uprostřed pásu ostrosti rozmazaná nad míru tolerance. Objektivem to není, stejně neostré je to s různými objektivy, takže pokud je tam skutečně něco špatného, bude to tělem – vadný senzor, posunutý senzor, nevím. Vadné ostření by jen posunulo pás ostrosti jinam, tím to nebude. Napadá vás něco? Případně nějaké doporučení, jak si to ověřit ještě lépe? Díky za každý postřeh, názor a tip.

• Téma hodiny: dětské kolo
• Cíl hodiny: koupit
• Lokalita: Praha-Zličín

Schválně si to zkuste, ať se taky pobavíte. Řekněme, že (tak jako já) vám nic neříkají názvy prodejců a jejich sortiment nesypete z rukávu. Začínáme zde: Avion Shopping Park: Obchody. Jediné, co tu na pohled má něco společného se sportem a sportovními potřebami je Giga Sport. Výborně.

Ale ještě zdaleka není vyhráno. Po zkušenostech z jiných nákupních center v okolí dobře vím, že prodejny v kategorii sport obvykle žádné sportovní potřeby nenabízejí: jsou to jen další butiky s oblečením. Oblečky sportovní nebo aspoň sport vzdáleně připomínající. Snadno si každý může ověřit např. v Metropoli nebo v Šestce – zde se „sportovní sortiment“ pohybuje výhradně od triček k ponožkám a míč, kolo nebo hokejka do tohoto světa nepatří.

Zatím tedy vím, že je zde jeden obchod, který má v názvu „sport“, a že „Ať je horko nebo sněží, Gigasport vždy ví oč běží“. Důraznou výstrahou budiž už to, že se zde prodejce místo srozumitelných údajů o sortimentu (jako všechny okolní obchody), zaměření obchodu nebo dokonce otvírací době prezentuje těmito non-plus-ultra frikulínskými perlami:

(…) mluvíme o naší jedinečné kompetenci (…) nadšení a zkušenosti našich poradců (…) sbírají zkušenosti při sportu a pohybu na čerstvém vzduchu (…) abyste profitovali ze zkušeností, předaných sportovcem sportovci (…) také naší kompetenci v oblasti gigantického výběru zboží (…) naše motto „we know how“ je nekompromisní filozofie (…)

Takže nezbývá než pátrat dál. Prodávají tam dětská kola, nebo ne? Logicky následuje klik na odkaz www.gigasport.cz. Připravme se ovšem na další divokou jízdu. V prvé řadě si asi nevšimnete, že ten link nevede na gigasport.cz, ale na gigasport.com:

Kastner & Öhler: Herzlich willkommen

Opravíme si tedy URL, nebo klikneme na Tschechien a pokračujeme:

„Vítame vás v Gigasporte/Gi­gasportu, vyberte si predajňu/prodejnu.“

Zličín, bezva. Jsme tam, a už to jede. Tedy, ehm…

Aktuální nabídka: „Plavky 1+1“. Letní výprodej: „We know how“. Sportovní akce s Gigasportem: Self-Transcedence Race. Poradenství: Běh jako nový trend. Nové trendy v chůzi s hůlkami. Nové trendy s dělovým badmintonem na střeše. Podpora a poradenství. Sport je naše droga. Soutěž. O prodejně, o firmě! (planý poplach, jen obecné plky). Job, kariéra, kupony, slevy, poukázky, napište nám, napsali nám, blablabla… A naše kompetence, ovšem. We know how.

Kdepak, ani ťuk. Ukázkový příklad marketingu firmy zcela ovládnutého frikulíny. Čím se živíme? Co prodáváme? Koho to zajímá, proboha, hlavní je přece sdělit světu, že We know how. Ještě chvíli a z prezentací vymizí i jakékoli zmínky o sportu a zůstanou jen akce, benefity a garance nejnižší ceny. Hotovou prezentaci si frikulín přinese ze svého předchozího působiště a zase si ji s sebou vezme do další firmy. Proč to pořád předělávat, jen se vymění logo. Jeden prodává limonády, druhý košile a třetí potrubí, kdo se v tom má vyznat a proč to řešit. Benefity a kompetence jsou přece jenom jedny. A o tom ten byznys je.

No a já se po tom kole půjdu podívat jinam.

Trocha agitace pro čtvrteční odpůldne.

Prázdná čínská restaurace uprostřed kladenského sídliště, ospalé letní poledne. Asi tucet stolů opuštěných, u jediného plkají tři ukázkoví pivní štamgasti, nad nimi do prázdného sálu hraje z televize Nova. Zadním vchodem se postupně vtrousí cikánská rodina, děti pobíhají kolem, dospělí něco řeší, po chvíli odcházejí předem. Do nastalého ticha zní prázdným sálem televizní hlasy jako z jeskyně.

• 1. štamgast (nesrozumitelně): Huhly huhly huhly.
• 2. štamgast (nahlas): A co konkrétně ti udělali?
• 1. štamgast: Huhly huhly. Huhly.
• 2. štamgast: No ne, já chci vědět, co konkrétně tobě udělali.
• (pauza)
• 1. štamgast (vyskočí, rozhazuje rukama): No jó, ty seš vlastně Jejich kamarád, ty je miluješ!
• 2. štamgast (stále stoicky klidně): To sem netahej. Já chci vědět, co konkrétně kdokoli z nich udělal tobě.
• (ticho)

Dlouhé ticho. Po pěti minutách odcházím a pořád je ticho.